Dědičnost

Oba hlavní typy diabetu jsou dědičné, přičemž se na vzniku diabetu podílí pravděpodobně několik genů (tzv. polygenní dědičnost). Samotná genetická predispozice (předpoklad) však bez přispění faktorů zevního prostředí k manifestaci onemocnění nepostačuje. Cukrovka se projevila u matky před osmým rokem života, je riziko pro její děti podstatně vyšší až 13%. Je-li diabetik otec, pak je pravděpodobnost onemocnění potomka 4 až 6 % bez ohledu na dobu vypuknutí choroby. Výrazně se riziko zvyšuje na 15 - 30 %, jsou-li cukrovku 1. typu postiženi oba rodiče. Diabetes 2. typu představuje mnohem vyšší riziko pro potomky rodičů a prarodičů s cukrovkou 2. typu, mylně zvanou „ stařecká, slabá“. Dědičnost diabetu 2. typu není tak dobře prozkoumána. Je-li postižen jeden rodič, je riziko pro dítě 15 až 30 %. Při výskytu diabetu 2. typu u obou rodičů, se nebezpečí vzniku této choroby u potomků zvyšuje na 75 %. Situaci lze na rozdíl od diabetu 1. typu významně ovlivnit svým chováním. Člověk s takovýmto rizikem může chorobě předejít, nebo její vznik významně oddálit, pokud si bude udržovat ideální hmotnost, provozovat fyzickou aktivitu a držet racionální dietu s omezením jednoduchých cukrů a živočišných tuků.

 

Zdroj: MUDr. Tomáš Edelsberger, publikace „Encyklopedie pro diabetiky"

 

DIA_281/14