Obavy z inzulinu nejsou vůbec na místě

 

„Máte cukrovku!“ Tohle sdělení zaskočí každý rok v Česku desítky tisíc lidí.

V okrese Havlíčkův Brod se s touto nemocí léčí na 6 000 pacientu – konkrétně v roce 2012 to bylo 3 384 žen a 2 886 mužů. V naprosté většině případů jde o diabetes 2. typu. Ten je určitou daní, kterou platíme za vymoženosti civilizace – obezita a cukrovka do značné míry tvoří spojené nádoby.

Od toho se také odvíjí léčba – zpravidla to první, co pacient slyší, je, že by měl zhubnout. Dříve to také na dlouho bylo to jediné, co se dělo. Čekalo se, zda změna životního stylu bude úspěšná – a cévy mezitím trpěly a riziko mrtvice nebo infarktu rostlo. Dnes už převažuje důraznější přístup. Sice nikdy není pozdě začít se chovat ke svému tělu rozumně, jen málokomu se ale podaří na sobě zapracovat tak, aby se jeho cukrovka dostala pod kontrolu. Trend je tedy nasadit léčbu časněji – většinou je takovým prvním lékem metformin. Tento lék je znám už více než padesát let, přesto stále tvoří základ terapie cukrovky.

Mění se také přístup k inzulinu – ten představuje nejúčinnější cestu ke snížení hladiny cukru v krvi. Dříve jej lékaři předepisovali hlavně u nemocných, u kterých všechny ostatní možnosti léčby selhaly. Nyní se používá i v časnějších fázích onemocnění. A doba pokročila, také pokud jde o inzulin. Už dávno nejde o látku získávanou ze zvířecích slinivek. „V současné době máme v inzulinové léčbě diabetu k dispozici léky modernější a v lecčem výhodnější než samotný lidský inzulin. Jedná se o tzv. inzulinová analoga. Změnou struktury molekuly inzulinu u nich zůstala zachována schopnost snižovat hladinu krevního cukru, ale díky odlišným rychlostem vstřebávání a nástupu účinku oproti klasickému inzulinu při aplikaci pod kůži je léčba těmito analogy mnohem fyziologičtější, více odpovídá průběhu regulace hladiny glykemie u zdravých lidí,“ vysvětluje MUDr. Eva Pěkná, diabetoložka z Havlíčkova Brodu, a doplňuje: „Laicky řečeno – při režimu léčby inzulinovými analogy se mnohem lépe lze vyhnout situaci, kdy je po aplikaci potřebné dávky hladina inzulinu v tele nadbytečně a nebezpečně vysoká, ačkoli není třeba, aby právě v této době inzulin reagoval na přísun cukru z potravy. Jedná se zejména o doby před hlavními jídly nebo v pozdní noci a nad ránem, to jsou doby, kdy mívá část diabetiků léčených klasickým lidským inzulinem hypoglykemie.“

Obecně se dá říci, že inzulinová analoga mají lépe předvídatelný účinek a s jejich pomocí lze lépe uhlídat hladiny krevního cukru během 24 hodin. Častou překážkou pro udržení vyrovnaných hodnot krevního cukru je riziko vzniku hypoglykemií. Inzulinová analoga tím, že toto riziko snižují, přinášejí pacientům i lékařům lepší „předvídatelnost léčby“ a také „pocit bezpečí“.

Inzulinem je léčený každý pátý diabetik, konkrétně v ambulanci MUDr. Pěkné je to přibližně 536 lidí. Zdálo by se to hodně – vždyť přece nikde nejsou vidět. Drtivá část z nich totiž žije téměř normálně, jen s některými omezeními, na které se dá zvyknout. Aplikace inzulinu už dnes totiž není nějakou složitou manipulací s jehlami a stříkačkami. Inzulin se většinou aplikuje prostřednictvím tzv. inzulinových per. Tyto pomůcky skutečně na první pohled vypadají jako větší propisovací tužka. Za jejich konkrétní podobou jsou ale roky práce celých týmu, které pečlivě vylaďovaly každý detail.

Přesnost dávkování

Hlavním požadavkem na aplikátory je přesnost dávkování. To je zcela klíčové, jen tak je možné předejít komplikacím. Druhou podmínkou je, aby obsluha pera byla co nejjednodušší – aby ji zvládl i ten, kdo má potíže se zrakem nebo s jemnou motorikou. Diabetici jsou většinou starší lidé, mnozí mají celou radu dalších nemocí. Ani síla není potřeba k tomu, aby se dávka léku dostala tam, kam má, je nutný jen docela malý tlak.

Existují i pera na jedno použití – když se inzulin spotřebuje, nemocný prostě začne používat nové. Těžko si představit, že by to bylo jednodušší. Vždyť ani není nutné místo vpichu desinfikovat, aplikace muže proběhnout kdekoli – v kině, divadle, restauraci. Rovněž strach z bolesti není na místě – jehly jsou tenké, krátké a ostré. Některé jehličky na inzulinová pera se vyrábějí vyspělou tenkostěnnou technologií, jsou vysoce leštěné, potažené silikonem a mají speciálně zkosený tvar špičky jehly, takže pro pacienty se stala aplikace inzulinu téměř bezbolestná. Několikrát denně se píchají i děti s diabetem 1. typu – a ani ty se inzulinu nebojí. Nemocný ale musí dbát na to, aby místa, kam si inzulin aplikuje, střídal – doporučovanou oblastí jsou stehna a břicho (kromě blízkého okolí pupku).

„Nejsou mi lhostejné ani environmentální souvislosti, proto jsem zpočátku přemýšlela, jestli není používání jednorázových předplněných per příliš velké plýtvání neobnovitelnými zdroji. Používala jsem je tedy zejména u pacientů, pro něž bylo zjednodušení léčby o jeden krok (odpadá výměna bombiček) naprosto nezbytné. Postupně je předepisuji častěji, protože mě distributoři opakovaně ujistili, že použitá pera odevzdaná do kontejneru na plast jsou plně recyklovatelná, a pacienty v tomto směru informuji,“.

dodává MUDr. Eva Pěkná. Sžít se s chronickým onemocněním vyžaduje čas.
Lékaři a diabetologické sestry to chápou. Ze zkušenosti také vědí, že aplikace inzulinu může selhat na naprostých banalitách. Jsou proto připraveni odpovídat na jakoukoli otázku. Pacient se nemusí bát komunikovat a v případě, že má jakýkoli problém, konzultovat ho nejprve se zdravotníky, kteří o nej pečují. Rozhodně by neměl experimentovat s dávkováním a režimem jen tak naslepo. Stále však ale platí, že tím hlavním „odborníkem“ na své onemocnění se musí stát sám pacient s diabetem – pokud on nebude chtít se na své léčbě podílet, žádný lékař mu nepomůže.

 

Zdroj: Havlíčkobrodský deník, 14. 4. 2014

 

DIA_281/14